Alenka Košnarová – cvičení rovná se život

Všichni, kdo někdy v okolí cvičili aerobic nebo podobné sporty, Alenku Košnarovou rozhodně znají. Je jí 25 let, bydlí v Rumburku a můžeme ji vystihnout jako energickou slečnu, která se veze na vysmáté vlně a kterou nic úplně netrápí. Vznáší se kolem ní pozitivní aura a snad i to z ní dělá tak skvělou cvičitelku. Zároveň už stihla vystudovat bakaláře, a teď přemýšlí, co bude dál.

Nejoblíbenější…
…barva: Zelená, modrá i oranžová, všechno to jsou krásné barvy.
…jídlo: Chutná mi opravdu všechno, jsem vlastně všežravec, sladké i slané… Až na dušenou mrkev!
…film: Pretty Woman, to je moje holka.
…činnost: Cvičení, prostě sport! Cvičení s ženami, s holkami, klasický aerobik, posilování, brusle…

Můj sen: Chci mít pěknou a spokojenou rodinu a nejméně dvě šikovné a hodné děti, které budou pořád cvičit! 

Moje koníčky: Když zrovna nejsem v tančírně, tak chodím po okolí, mám ráda turistiku. Obzvlášť teda vyhlídky! Ale klidně i kolo, ráda zajdu do fitka s přítelem, prostě aktivní rekreace.

Moje nejhorší vlastnost: Jsem docela výbušná, možná často až agresivní. To bych na sobě ráda změnila, většinou toho lituji a pak si uvědomím, že jsem na toho člověka byla ošklivá neprávem.

Moje nejlepší vlastnost: Myslím, že jsem přátelská. Zároveň jsem asi dobrá vrba. Snažím se taky nikoho nepomlouvat a mít všechny ráda. Navíc jsem rozhodně energická!

Můj životní vzor: Životním vzorem je pro mě jednoznačně moje mamka. Myslím, že díky ní jsem taková, jaká jsem, a dělám to, co dělám. Chci být pořád aktivní, tak jako je ona. Pořád nadšeně jezdí po Rumburku na kole, je pořád fyzicky zdatná a obratná. Ráda bych byla taky taková.

Kde se vidím za deset let: Já doufám, že pořád tady. Neříkám, že bych tu chtěla zůstat celý život, ale vidím v tom potenciál, a když se všechno podaří podle plánu, budu stále na severu moc a moc ráda.

Čeho v životě lituji: Asi ničeho. Se vším, co se mi zatím stalo, jsem se poprala. Poučila jsem se a už vím, které „blbosti“ dělat nemám. Snažím se žít tím, co zrovna je.

Na co jsem pyšná: Dokázala jsem si vytvořit komunitu svých zdatných cvičenek, které chodí dvakrát až třikrát týdně pravidelně cvičit. Často si jdeme jen tak na skleničku, jsme dobrá parta, takže na to jsem pyšná a naplňuje mě to.

Co jsem studovala za školu: Byla to TUL v Liberci, konkrétně na Pedagogické fakultě obor tělesná výchova a sport, vyloženě jsem se soustředila na rekreologii. To je obor, který se zabývá organizací a aktivním trávením volného času. Jde o přímou komunikaci s klienty, vylepšení životního stylu a ukázání možností, jak trávit volný čas. Teď jsem skončila bakaláře a dávám si pauzu na svoje aktivity, pak se teprve uvidí, jestli budu ve studiu pokračovat. Nechávám to otevřené.

Jak se mi studovalo na TUL: Vlastně moc dobře, sice mi to trvalo o rok déle, než jsem chtěla, protože mi do toho skočily nějaké další aktivity, ale musím si to jen chválit. Vyzkoušela jsem si širokou škálu sportů a měli jsme úžasný kolektiv.

O čem byla moje bakalářská práce: Šlo o analýzu rekreačního zařízení, na to jsem si vybrala rekreační zařízení, kam jsem jezdila každé prázdniny. Zkoumala jsem možnosti, jak jinak kemp vylepšit, co zařídit pro děti a dospělé, co v tom kempu chybí.

Co je to projekt Swaglift, kterého jsem součástí: Jde o projekt mého přítele. Můžeme to pojmenovat jako motivační Youtube kanál, který se specializuje na silové války českých sportovců a také na motivační videa. Strenghtwars jsou války mezi různými druhy sportovců. Soutěží spolu v různých disciplínách a jednoduše vyhrává ten lepší.

Jak jsem se k institutu dostala: Když jsem se dozvěděla, že se tu budu otevírat tančírna, přišlo mi to jako skvělý nápad. Informovala jsem se přes Honzu Šišuláka, jaké to vlastně bude a jestli bych tu nemohla cvičit. Sešli jsme se, klaplo to a teď už tu začínám druhý rok.

Co všechno v tančírně cvičím: Mám taneční školičku pro děti z mateřských školek a pro naše Koťátka z institutu. Pak mám zdravé cvičení a tančení pro seniorky a samozřejmě moje klasické hodiny – bodyform, aerobic, posilování, kruhové tréninky a podobně. Vždycky se snažím přizpůsobit svým svěřencům, takže zkoušíme všechno možné.

Jak se mi pracuje v tančírně: Jsem tu maximálně spokojená, cvičí se mi tu parádně. Vlastně se tu cítím jako doma. Někdy bych ale potřebovala, aby se ty prostory trochu nafoukly, aby se vešlo aspoň o deset lidí víc. Musím dokonce odmítat klienty, protože už není místo.

Jak jsem se dostala ke cvičení: Jsem doslova od mala v tělocvičně, vyrůstala jsem při cvičení, a to díky mamce. V roce 2012 jsem si udělala cvičitelský kurz a bylo to. Pořádně jsem začala cvičit až v Liberci, teď už předcvičuji jen tady. Snažím se teď naplno věnovat práci v institutu.

Co mě na cvičení baví: Vlastně nevím, hlavně mě baví, že se nás schází tolik. Jsem ráda, že si „ženský“ přijdou zacvičit jen tak pro radost, nebo na sobě pořádně zamakat. Každá hodina je jiná a specifická, nabíjí mě to energií. Je pořád víc a víc lidí, a tak by to mělo být. Zároveň je ta aktivita dobrá i pro mě, takže je to výhra pro obě strany.

Jak motivuji ostatní: Snažím se každou hodinu dělat jinak a hlavně odlišně náročnou. Obměňuji cviky, sleduji, co je in a které prvky teď letí. Nechci, aby to bylo monotónní, snažím se vybírat odpovídající hudbu, čas od času jezdím na semináře…

Můj největší sportovní úspěch: Asi to, že jsem použitelná na všechny sporty. Jinak jsem byla jednou první na republikovém závodě v atletice, to jsem na sebe byla pyšná. Také jsem jezdila s Fit klubem Rumburk a SK Viktorií na závody v aerobiku a tam jsem taky zažila společné úspěchy. Medailí a zážitků je spousta.

Které sporty umím a provozuji: Když jsem byla malá, dělala jsem chvilku gymnastiku, pak jsem začala s aerobikem a atletikou a taky jsem hrála basketbal. Na vysoké škole jsme se věnovali také třeba fotbalu, volejbalu… Zkusila jsem toho hodně, bavilo mě lézt po stěně, zkrátka sport miluji.

Jak se mi žije v Rumburku: Znám tu každý roh, ale žije se mi tu krásně. Je tu nádherná příroda, není tu přelidněno, takže jsem spokojená. Možná mi tu chybí víc aktivních lidí a sportovců.

Kdybych mohla jednu věc na světě změnit, co by to bylo: Já nemám negativní pohled na svět a beru to tak, jak to je.

text: Ondřej Obergruber
foto: Jakub Trmal

Tento záznam byl publikován v Rozhovor . Uložit odkaz do záložek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *